Přetrvávající ruské embargo nutí evropské státy hledat nové destinace pro dodávky zemědělských produktů, hovězí maso nevyjímaje. Díky tomu, že je o tuto komoditu ve světě zájem, neboť jí je na rozdíl od mléčných výrobků nedostatek, nejsou s odbytem zásadní problémy. Dobrá situace však nemusí trvat věčně, a proto jsou mnohé evropské státy aktivní v hledání nových trhů. Vzorem pro všechny může být v tomto ohledu Irsko, které před pár dny oznámilo, že právě dokončuje certifikační proces pro vývoz hovězího masa do Číny a Egypta.

Irsko bylo také první (a zatím stále i jedinou) zemí z Evropské unie, která úspěšně dokončila složitý proces certifikace nutný k exportům hovězího masa do Spojených států amerických. Ačkoliv hodnota irských vývozů do USA zůstala v loňském roce za očekáváním, sám irský ministr zemědělství Simon Coveney se tehdy vypravil do New Yorku, kde na podporu tohoto úspěšného kroku pózoval fotografům s irským hovězím masem (na obrázku).

Narůstající exporty živého skotu z České republiky jsou častým terčem kritiky, a proto náš svaz začal aktivně jednat se zástupci Ministerstva zemědělství a Státní veterinární správy o možnosti většího zapojení české státní správy do hledání nových trhů a postupného nahrazování části exportů v živém dodávkami hovězího masa. Již dnes je jatečný skot, který je z České republiky v živém vyvážen a následně porážen v Rakousku či Německu, ve velkém množství dále exportován do třetích zemí, tak proč bychom nemohli tyto obchody s masem realizovat do těchto destinací napřímo? Zpracovatelské kapacity na potřebné úrovni u nás máme, takže jistě existuje prostor, abychom do budoucna zvýšili podíl vykrmovaného skotu a poráželi ho doma a následně exportovali zpracované maso s vyšší přidanou hodnotou.

Změna trendu samozřejmě bude nějakou dobu trvat, a vyžádá si ještě mnoho úsilí a zapojení nejenom státní správy, ale zejména samotných zpracovatelů, ale věříme, že toto je cesta do budoucna, jak pomoci zajistit rozvoj chovu skotu u nás. Rentabilita masného skotu je zatím postavena na exportu živých zástavových telat, neboť čeští zpracovatelé nejsou ochotni ve větší míře nabídnout za kvalitní surovinu lepší ceny, ale pokud by se podařilo hovězí maso uplatnit na dalších trzích, tak by se tento stav mohl začít postupně měnit. Když to funguje v jiných zemích, tak není zásadní důvod, proč by to nemohlo jít i u nás. Certifikační procedura pro dodávky hovězího masa do třetích zemí světa je velmi zdlouhavý a složitý proces (mnohdy i na roky), a proto pokud chceme postupně současný stav měnit, není moc prostor ztrácet čas.

Pro export do některých zemí jsou již některé zpracovatelské podniky certifikovány (např. Kanada), ale neprobíhá prakticky žádný obchod. Jako perspektivní se naopak jeví východní trhy zejména pak Libanon, Saudská Arábie, Hong Kong, Čína, Jižní Korea, Japonsko, ale i africké země Egypt a Libye. I nadále bude významným zákazníkem Turecko, které nakupuje velká množství hovězího jak v živém, tak v mase nejen pro svou potřebu, ale i pro další exporty do dalších východních zemí (Irán, Irák). Je na nás, jestli dokážeme tento trend využít.