Smuteční oznámení o úmrtí Jiřího Petersika
26.03.2018, ČSCHMS |
Jako blesk z čistého nebe zasáhla chovatelskou veřejnost informace o smrti Jiřího Petersika - chovatele masného skotu, aktivního svazového činovníka a nadšeného propagátora masného skotu. Jirka tragicky zahynul v sobotu 24. března 2018 ve věku nedožitých 53 let. Ač původně nezemědělec, tak se za dobu svého chovatelského života vypracoval v respektovanou osobnost, která byla pro mnohé vzorem a inspirací. V hlavě neustále nosil vize a další plány, na jejichž realizaci by mu na tomto světě nestačilo ani dalších 100 let. Bohužel mu nebylo dopřáno dokončit ani ty rozpracované…
Své zemědělské aktivity započal v roce 2000 v okolí obce Rožďalovice, kde trávil své mládí. Tuto oblast si natolik zamiloval, že když se rozhodl začít zemědělsky podnikat, byl návrat do krajiny malebných rožďalovických rybníků jasnou volbou. Jednou z jeho prvních aktivit bylo zrekonstruování Bučického mlýna na hrázi stejnojmenného rybníka, který z ruiny přetvořil na útulný romantický penzion s restaurací. Jako kulisu k němu pořídil několik krav plemene highland, které si vyhlédl během svých toulek po Šumavě. Extenzivní highlandy si pořídil zejména proto, že chtěl atraktivní a současně nenáročný dobytek, který by nepotřeboval moc péče. Tehdy si ještě myslel, že u toho zůstane a asi ani on sám si nedokázal představit, jak moc se nakonec do chovatelství ponoří.
Postupem doby ho farmaření pohltilo natolik, že se rozhodl své zemědělské aktivity ještě více rozšířit směrem k chovu masného skotu. Vybudoval pastevní areály a začal renovovat několik starých zemědělských objektů z dob socialismu, kterým svým architektonickým citem pro detail vdechl nový život. Zrekonstruované stavby v Pojedech, Rožďalovicích a blízkém okolí se postupně staly domovem pro jeho početná stáda gascoňů, limousinů a později i dalších plemen. Jak sám s úsměvem říkal, původně chtěl chovat ty "bílé krávy" (myšleno charolais), které viděl všude na svých cestách po milované Francii, ale nedorozuměním mu osud do cesty "postavil" gaskoňské plemeno. To si však rychle oblíbil natolik, že se z něj stal jeho nadšený propagátor, který významnou měrou pomohl rozšířit jeho stavy nejenom v České republice, ale i sousedním Slovensku či Bulharsku. Limousini pro něj zase byla jasná ekonomická volba. Za plemeno gasconne byl také v roce 2012 zvolen do čela Klubu chovatelů francouzských méně početných masných plemen, za který se stal rovněž zástupcem ve výboru Českého svazu chovatelů masného skotu.
Zlom v jeho chovatelské cestě nastal v roce 2009, kdy se rozhodl z Francie dovést nová plemena, která se do té doby v České republice nechovala. Chovatelská veřejnost se s nimi poprvé mohla lépe seznámit v září 2010, kdy se v Pojedech za účasti mnoha zahraničních hostů, a také pracovníků Ministerstva zemědělství, konal Den francouzských masných plemen skotu. Jeho součástí bylo i oficiální předání certifikátu o uznání šlechtitelských programů těchto plemen. Zejména aubrac a parthenaise se v České republice rychle rozšířila a byl to právě Jirka Petersik, který je české farmáře "naučil" chovat. Své příznivce si našla i ostatní plemena, která pro české chovatele "objevil" – ať to bylo bazadaise, vosgienne, rouge des Prés či andorrské hnědé. Jako poslední si na konci roku 2013 na své hospodářství pořídil plemeno belgické modrobílé, které mu rovněž rychle přirostlo k srdci.
Jirka si dobře uvědomoval, že důležitou součástí propagace je rovněž výstavnictví, a tak byl od počátku v této oblasti velice aktivní a svým pozitivním přístupem motivoval další chovatele. Z výstav si odvezl nesčetně ocenění, ale touha po vítězství a zisk pohárů nebylo to, co bylo jeho hlavním hnacím motorem. Tím byla neutuchající snaha věci neustále posouvat dál, zlepšovat současné a rozvíjet nové. Také proto hodně cestoval, protože si chtěl neustále rozšiřovat své obzory a hledat ve světě inspiraci pro svou další práci. Jeho život sice nenadále vyhasl, ale jeho odkaz a to, co vybudoval, zde bude žít neustále s námi.
Rádi bychom vyjádřili hlubokou soustrast pozůstalým a upřímné poděkování za léta vynikající a profesionální spolupráce.
Své zemědělské aktivity započal v roce 2000 v okolí obce Rožďalovice, kde trávil své mládí. Tuto oblast si natolik zamiloval, že když se rozhodl začít zemědělsky podnikat, byl návrat do krajiny malebných rožďalovických rybníků jasnou volbou. Jednou z jeho prvních aktivit bylo zrekonstruování Bučického mlýna na hrázi stejnojmenného rybníka, který z ruiny přetvořil na útulný romantický penzion s restaurací. Jako kulisu k němu pořídil několik krav plemene highland, které si vyhlédl během svých toulek po Šumavě. Extenzivní highlandy si pořídil zejména proto, že chtěl atraktivní a současně nenáročný dobytek, který by nepotřeboval moc péče. Tehdy si ještě myslel, že u toho zůstane a asi ani on sám si nedokázal představit, jak moc se nakonec do chovatelství ponoří.
Postupem doby ho farmaření pohltilo natolik, že se rozhodl své zemědělské aktivity ještě více rozšířit směrem k chovu masného skotu. Vybudoval pastevní areály a začal renovovat několik starých zemědělských objektů z dob socialismu, kterým svým architektonickým citem pro detail vdechl nový život. Zrekonstruované stavby v Pojedech, Rožďalovicích a blízkém okolí se postupně staly domovem pro jeho početná stáda gascoňů, limousinů a později i dalších plemen. Jak sám s úsměvem říkal, původně chtěl chovat ty "bílé krávy" (myšleno charolais), které viděl všude na svých cestách po milované Francii, ale nedorozuměním mu osud do cesty "postavil" gaskoňské plemeno. To si však rychle oblíbil natolik, že se z něj stal jeho nadšený propagátor, který významnou měrou pomohl rozšířit jeho stavy nejenom v České republice, ale i sousedním Slovensku či Bulharsku. Limousini pro něj zase byla jasná ekonomická volba. Za plemeno gasconne byl také v roce 2012 zvolen do čela Klubu chovatelů francouzských méně početných masných plemen, za který se stal rovněž zástupcem ve výboru Českého svazu chovatelů masného skotu.
Zlom v jeho chovatelské cestě nastal v roce 2009, kdy se rozhodl z Francie dovést nová plemena, která se do té doby v České republice nechovala. Chovatelská veřejnost se s nimi poprvé mohla lépe seznámit v září 2010, kdy se v Pojedech za účasti mnoha zahraničních hostů, a také pracovníků Ministerstva zemědělství, konal Den francouzských masných plemen skotu. Jeho součástí bylo i oficiální předání certifikátu o uznání šlechtitelských programů těchto plemen. Zejména aubrac a parthenaise se v České republice rychle rozšířila a byl to právě Jirka Petersik, který je české farmáře "naučil" chovat. Své příznivce si našla i ostatní plemena, která pro české chovatele "objevil" – ať to bylo bazadaise, vosgienne, rouge des Prés či andorrské hnědé. Jako poslední si na konci roku 2013 na své hospodářství pořídil plemeno belgické modrobílé, které mu rovněž rychle přirostlo k srdci.
Jirka si dobře uvědomoval, že důležitou součástí propagace je rovněž výstavnictví, a tak byl od počátku v této oblasti velice aktivní a svým pozitivním přístupem motivoval další chovatele. Z výstav si odvezl nesčetně ocenění, ale touha po vítězství a zisk pohárů nebylo to, co bylo jeho hlavním hnacím motorem. Tím byla neutuchající snaha věci neustále posouvat dál, zlepšovat současné a rozvíjet nové. Také proto hodně cestoval, protože si chtěl neustále rozšiřovat své obzory a hledat ve světě inspiraci pro svou další práci. Jeho život sice nenadále vyhasl, ale jeho odkaz a to, co vybudoval, zde bude žít neustále s námi.
Rádi bychom vyjádřili hlubokou soustrast pozůstalým a upřímné poděkování za léta vynikající a profesionální spolupráce.