Smuteční oznámení o úmrtí Jiřího Petersika - R.I.P.
27.03.2018, Kamil Malát |
S hlubokým zármutkem oznamujeme, že v sobotu 24. března 2018 tragicky zahynul Jiří Petersik - chovatel masného skotu, aktivní svazový činovník a nadšený propagátor masného skotu. Jirka se na své farmě zabýval chovem několika masných plemen, mezi nimi i belgickým modrobílým skotem. Toto plemeno si pořídil na sklonku roku 2013, kdy dovezl z Nizozemí prvních sedm plemenných jalovic.
Původně vůbec neměl v úmyslu toto intenzivní masné plemeno chovat, ale postupně si k němu našel cestu, až mu po dovozu na jeho farmu přirostlo k srdci natolik, že začal jeho stavy rychle navyšovat s výhledem dostat se až na 100 kusů. Z Nizozemí postupně dovezl ještě další čtyři jalovice, ale hlavním prostředkem ke zvyšování stavů byly intenzivní přenosy embryí, jak nakoupených, tak i doma vyrobených. Díky embryotransferu se záhy stal největším chovatelem belgického modrobílého plemene u nás. Ostatním ukazoval cestu, že se nemusí jednat jen o hobby záležitost, ale naopak, že početnější stádo vede k ekonomické prosperitě chovu. Z hlediska managementu chovu nic složitého nevymýšlel, prostě jen dělal to, co viděl na svých cestách v Nizozemí a v Belgii. A tento přístup se mu vyplácel. Jeho chov v létě roku 2015 osobně navštívil i ředitel belgické plemenné knihy pan Pierre Mallieu, který se o kvalitě chovaného skotu, ale i o prostředí ve kterém zvířata žijí, vyjadřoval v samých superlativech.
"Belgičáky" Jirka spolu se svým týmem vystavoval i na posledních dvou národních výstavách. Na absolutního šampióna plemene sice ani jednou nedosáhl, ale satisfakcí mu bylo loňské triumfální vítězství v soutěži chovatelských skupin, kdy se "belgická" skupina této soutěže zúčastnila vůbec poprvé a ihned vyhrála. Jirka však svůj osobní úspěch ihned mírnil a říkal, že větší radost má z toho, že toto vítězství může pomoci v celkové propagaci plemene. Z výstav si odvezl nesčetně ocenění i za jiná plemena, ale touha po vítězství a zisk pohárů nebylo to, co bylo jeho hlavním hnacím motorem. Tím byla neutuchající snaha věci neustále posouvat dál, zlepšovat současné a rozvíjet nové. Také proto hodně cestoval, protože si chtěl neustále rozšiřovat své obzory a hledat ve světě inspiraci pro svou další práci. Jeho život sice nenadále vyhasl, ale jeho odkaz a to, co vybudoval, zde bude žít neustále s námi.
Rádi bychom vyjádřili hlubokou soustrast rodině a pozůstalým a upřímné poděkování za léta vynikající a profesionální spolupráce.
Více informací o Jirkových chovatelských aktivitách si můžete přečíst zde.
Původně vůbec neměl v úmyslu toto intenzivní masné plemeno chovat, ale postupně si k němu našel cestu, až mu po dovozu na jeho farmu přirostlo k srdci natolik, že začal jeho stavy rychle navyšovat s výhledem dostat se až na 100 kusů. Z Nizozemí postupně dovezl ještě další čtyři jalovice, ale hlavním prostředkem ke zvyšování stavů byly intenzivní přenosy embryí, jak nakoupených, tak i doma vyrobených. Díky embryotransferu se záhy stal největším chovatelem belgického modrobílého plemene u nás. Ostatním ukazoval cestu, že se nemusí jednat jen o hobby záležitost, ale naopak, že početnější stádo vede k ekonomické prosperitě chovu. Z hlediska managementu chovu nic složitého nevymýšlel, prostě jen dělal to, co viděl na svých cestách v Nizozemí a v Belgii. A tento přístup se mu vyplácel. Jeho chov v létě roku 2015 osobně navštívil i ředitel belgické plemenné knihy pan Pierre Mallieu, který se o kvalitě chovaného skotu, ale i o prostředí ve kterém zvířata žijí, vyjadřoval v samých superlativech.
"Belgičáky" Jirka spolu se svým týmem vystavoval i na posledních dvou národních výstavách. Na absolutního šampióna plemene sice ani jednou nedosáhl, ale satisfakcí mu bylo loňské triumfální vítězství v soutěži chovatelských skupin, kdy se "belgická" skupina této soutěže zúčastnila vůbec poprvé a ihned vyhrála. Jirka však svůj osobní úspěch ihned mírnil a říkal, že větší radost má z toho, že toto vítězství může pomoci v celkové propagaci plemene. Z výstav si odvezl nesčetně ocenění i za jiná plemena, ale touha po vítězství a zisk pohárů nebylo to, co bylo jeho hlavním hnacím motorem. Tím byla neutuchající snaha věci neustále posouvat dál, zlepšovat současné a rozvíjet nové. Také proto hodně cestoval, protože si chtěl neustále rozšiřovat své obzory a hledat ve světě inspiraci pro svou další práci. Jeho život sice nenadále vyhasl, ale jeho odkaz a to, co vybudoval, zde bude žít neustále s námi.
Rádi bychom vyjádřili hlubokou soustrast rodině a pozůstalým a upřímné poděkování za léta vynikající a profesionální spolupráce.
Více informací o Jirkových chovatelských aktivitách si můžete přečíst zde.