Mají opatření v souvislosti s bluetongue smysl?
| 30.09.2007, Kamil Malát |
Tak na to se asi ptají všichni chovatelé skotu z oblastí, kteří spadají do ochranného pásma 150 km od výskytu onemocnění. Tito chovatelé totiž se při přesunech zvířat musí řídit pravidly, která vychází z evropské legislativy, jež je určují.
Jak však ukazují praktické zkušenosti ze zemí, kde se bluetongue vykytuje či vyskytoval, nemoc se šíří dál, ať jsou karanténní opatření jakékoliv. Kromě toho však veškerá doporučení, jako např. zavírání zvířata na noc do stájí (aby byla chráněna před působením vektora), postřikovat je insekticidy, atd. jsou v praxi většinou neproveditelná (stáda jsou často celoročně venku), o finanční náročnosti ani nemluvě. Noční zavírání je neúčinné zvláště za horkých nocí, kdy musí být zachována cirkulace vzduchu – okny bohužel i s tiplíky. Stres z nočního pobytu v dusných stájích (bronchopneumonie, kulhání) tak působí větší škody, než vlastní bluetongue. Proto i argumentace, že chovatelé mají možnost požádat KVS o povolení přesunů se jeví rovněž jako velmi alibistická. Podmínky jsou totiž v praxi u masného skotu nerealizovatelná a finančně tak náročná, že je chovatelé nehodlají podstupovat. Výše uvedené a fakt, že nemoc způsobuje u skotu ztráty jen do 1 %, jen zcela logicky vyvolává otázku, zda opatření nejsou nastavena zbytečně tvrdě a zda vůbec splňují účel, kvůli kterému byla vytvořena a totiž zabraňovat či aspoň eliminovat rozšiřování nemoci dál.
Na toto všechno se snažíme upozorňovat kompetentní místa, aby v potaz kromě nákazových hlediska byla brána také finanční otázka celého problému. Jak jsem však již uvedl, to, že by ochranné pásma byla zrušena či zmenšena není v nejbližším horizontu možné, neboť to je zakotveno poměrně pevně v evropské legislativě.
A jaké jsou tedy možnosti a co požadujeme?
1. aby Státní veterinární správa na Krajské veterinární správy dala doporučení, aby při nařizovaní povinné karantény pro případ přesunů nastavila podmínky co nejliberálněji, co to půjde, aby podmínky nešly ani o milimetr za tuto hranici. K každým zbytečným opatřením nad tento rámec se vše chovatelům prodražuje.
2. aby SZIF do těchto oblastí přednostně vyplatil dotace z evropských peněz. Díky nemožnosti prodávat dobytek by to aspoň trochu kompenzovalo problémy v cash flow, které chovatelům díky opatřením vznikají.
3. aby ČR (MZe) ve spolupráci s ostatními členskými státy, kde se bluetongue vyskytuje, jednala o tom, aby se rozhodnutí komise změnilo v tom smyslu, aby legislativa nepoškozovala chovatele tím, že významně upřednostňuje nákazové zájmy před chovatelskými.
4. aby někdo kompetentní (zřejmě SVS) jednoznačně definoval termín, do kdy budou opatření trvat. Nařízení komise totiž říká jen, že omezení přestanou platit po 40-ti dnech od doby, kdy vektor přestane být aktivní! Kdo to bude zjišťovat a kdo je k tomu kompetentní je však otázkou a chovatelé jsou díky tomu v nejistotě, že neví, kdy se situace vrátí do normálu.
Jak však ukazují praktické zkušenosti ze zemí, kde se bluetongue vykytuje či vyskytoval, nemoc se šíří dál, ať jsou karanténní opatření jakékoliv. Kromě toho však veškerá doporučení, jako např. zavírání zvířata na noc do stájí (aby byla chráněna před působením vektora), postřikovat je insekticidy, atd. jsou v praxi většinou neproveditelná (stáda jsou často celoročně venku), o finanční náročnosti ani nemluvě. Noční zavírání je neúčinné zvláště za horkých nocí, kdy musí být zachována cirkulace vzduchu – okny bohužel i s tiplíky. Stres z nočního pobytu v dusných stájích (bronchopneumonie, kulhání) tak působí větší škody, než vlastní bluetongue. Proto i argumentace, že chovatelé mají možnost požádat KVS o povolení přesunů se jeví rovněž jako velmi alibistická. Podmínky jsou totiž v praxi u masného skotu nerealizovatelná a finančně tak náročná, že je chovatelé nehodlají podstupovat. Výše uvedené a fakt, že nemoc způsobuje u skotu ztráty jen do 1 %, jen zcela logicky vyvolává otázku, zda opatření nejsou nastavena zbytečně tvrdě a zda vůbec splňují účel, kvůli kterému byla vytvořena a totiž zabraňovat či aspoň eliminovat rozšiřování nemoci dál.
Na toto všechno se snažíme upozorňovat kompetentní místa, aby v potaz kromě nákazových hlediska byla brána také finanční otázka celého problému. Jak jsem však již uvedl, to, že by ochranné pásma byla zrušena či zmenšena není v nejbližším horizontu možné, neboť to je zakotveno poměrně pevně v evropské legislativě.
A jaké jsou tedy možnosti a co požadujeme?
1. aby Státní veterinární správa na Krajské veterinární správy dala doporučení, aby při nařizovaní povinné karantény pro případ přesunů nastavila podmínky co nejliberálněji, co to půjde, aby podmínky nešly ani o milimetr za tuto hranici. K každým zbytečným opatřením nad tento rámec se vše chovatelům prodražuje.
2. aby SZIF do těchto oblastí přednostně vyplatil dotace z evropských peněz. Díky nemožnosti prodávat dobytek by to aspoň trochu kompenzovalo problémy v cash flow, které chovatelům díky opatřením vznikají.
3. aby ČR (MZe) ve spolupráci s ostatními členskými státy, kde se bluetongue vyskytuje, jednala o tom, aby se rozhodnutí komise změnilo v tom smyslu, aby legislativa nepoškozovala chovatele tím, že významně upřednostňuje nákazové zájmy před chovatelskými.
4. aby někdo kompetentní (zřejmě SVS) jednoznačně definoval termín, do kdy budou opatření trvat. Nařízení komise totiž říká jen, že omezení přestanou platit po 40-ti dnech od doby, kdy vektor přestane být aktivní! Kdo to bude zjišťovat a kdo je k tomu kompetentní je však otázkou a chovatelé jsou díky tomu v nejistotě, že neví, kdy se situace vrátí do normálu.