Skot mnohem lépe prosperuje při nižších teplotách. Jakmile teplota vzduchu začne stoupat nad 20 °C, začíná se u zvířat projevovat tepelný stres. Reakcí organismu je zejména snížení příjmu krmiva a s tím související nižší přírůstky, zhoršení plodnosti a pochopitelně i snížení mléčnosti. Stres se nevyhýbá dojnicím ve stájích, ani masňákům na pastvinách. Výzkumníci na univerzitách na Floridě a v Portoriku před časem přišli se zjištěním, že zvířata, která jsou nositeli tzv. slick-genu jsou schopna tepelnému stresu lépe odolávat.

Jedinci, kteří jsou nositeli slick-genu, mají totiž kratší a uhlazenější srst, což jim umožňuje efektivněji regulovat tělesnou teplotu a tím pádem být odolnější vůči vysokým teplotám. To bylo prokázáno několika pokusy, kdy byla zvířatům bez genu a se slick-genem měřena teplota a sledována jejich užitkovost a rovněž reprodukce. Krávy-nositelky slick-genu měly v průměru o 1,1 °F (0,55 °C) nižší vaginální teplotu, než zvířata bez genu. Významný byl také rozdíl v době mezidobí a v neposlední řadě i u krav otelených během teplých měsíců roku, byla prokázána vyšší produkce mléka u krav se slick-genem. Pozn. Detaily se lze dočíst tomto článku (AJ text).

Dědivost tohoto genu je stejná jako u bezrohosti. Je-li tento gen v dominantní formě, jsou všichni potomci hladcí a krátkosrstí. V heterozygotní podobě bude polovina potomků hladká a krátkosrstá, druhá půlka bude s normální srstí.

Slick-gen pochází původně od masného plemene senepol, které vzniklo koncem 19. století na ostrově of St. Croix v Karibiku křížením plemen N’Dama, původního skotu z afrického Senegalu, a plemene Red Poll. V 80. letech minulého století se záměrně, ale i náhodně, postupně dostal do krve holštýnských krav a dnes již v inseminaci působí holštýnští býci, kteří jsou nositeli tohoto genu. Nyní probíhají snahy o využití tohoto genu i u dalších plemen.