Vši u skotu – některými chovateli často přehlížený problém, který ale může vést k významným ztrátám v produkci. Vši způsobují intenzivní podráždění kůže, což vede ke škrábání a tření zvířat, čímž se zhoršuje celková pohoda, které při vyšším zamoření často vyústí ve snížení příjmu krmiva a následnému zhoršení růstu. Zejména u telat mohou vši způsobit anémii, která v těch nejzávažnějších případech může vést až k úhynu. Mezi hlavní viditelné symptomy zavšivení patří ztráta srsti, nadměrné otírání zvířat či zarudnutí kůže.

Vši jsou přítomné ve většině stád, pokud je ale zamoření nízké, nemusíte si toho ani všimnout, protože daleko od hostitele dlouho nepřežijí. Šíří se prostřednictvím kontaktu mezi zvířaty, který je logicky nejvyšší v zimních měsících, kdy je stádo ustájeno v zimovišti. Vyšší koncentrace zvířat na menší ploše, hustší srst zvířat v zimním období a vyšší vlhkost vzduchu jsou ideálními podmínkami pro množení vší. Pokud zvířata navíc nejsou v pohodě a nemají optimální kondici vyvolanou jinými problémy, je pravděpodobnost obtíží způsobených těmito parazity o to větší.

Klíčové kroky v životním cyklu vši:
• Dospělá samice vši vyprodukuje jedno vejce denně
• Vejce se vylíhnou za 1-2 týdny a uvolňují nymfy
• Každá nymfa prochází třemi nymfálními stádii, přičemž každé z nich trvá přibližně 10 dní (závisí na proměnlivosti okolního vzduchu a teploty kůže)
• Životní cyklus vši trvá 3–6 týdnů. Žijí asi 42 dní a samice si za svého života nakladou až 50 vajec.

Důležitým faktorem je vždy celková pohoda stáda a zvířete. Zdravý dobytek ustájený v příznivých podmínkách se dokáže s vešmi vypořádat většinou sám. Pokud podniknete kroky k tomu, aby vaše zvířata byla bez stresu a nebyla nemocná, je šance na to, že budete muset proti vším aktivně zasahovat výrazně nižší.

Nicméně preventivní opatření proti zapařování zvířat a tím vytváření ideálních podmínek pro množení vší, jako je například dostatečný přísun čerstvého vzduchu do stájí či stříhání srsti v oblasti hřbetu, pomohou pomoci účinně snížit riziko masivnějšího rozšíření zavšivení vašeho stáda a přitom téměř nic nestojí.

Pokud se ukazuje léčba jako nezbytná, její možnosti vždy dopředu projednejte se svým veterinářem a to i na základě znalosti použití konkrétních přípravků v minulosti. V zásadě existují dva hlavní typy veterinárních přípravků k léčbě zavšivení: syntetické pyretroidy a makrocyklické laktony. Obvykle stačí jedna dávka, ale pouze za předpokladu správné aplikace. Často chybou totiž je nedostatečné dávkování nebo nesprávné použití. Pokud má skot možnost pohybu venku, mějte na paměti, že silný déšť může snížit účinnost léčby přípravků na bázi spot-on (pour-on). Je rovněž důležité zajistit, abyste přeléčili skutečně každé zvíře ve skupině, nebo bude celá léčba zbytečná a dojde k opětovnému namnožení vší. Makrocyklické laktony mají výhodu, že jsou širokospektrální a účinkují také na další kožní parazity.