Diskuze na téma elektronické identifikace hospodářských zvířat nabývají poslední dobou na intenzitě. Jak zřejmě mnozí víte, dle původních plánů Evropské unie měl již systém EID (electronic identification) touto dobou fungovat. Vzhledem k poměrně značným komplikacím, zejména technického rázu, se však původně navrhované termíny nepodařilo dodržet.

Jako první měla být v rámci EU vyřešena EID u ovcí a koz. Ale ani zde nebude původní termín spuštění 1. ledna 2008 splněn a proces se o rok odkládá. Několik detailů o systému u ovcí a koz zmíníme na konci tohoto článku, neboť lze očekávat, že u skotu bude mnoho postupů velmi obdobných či zcela identických.

ČSCHMS dlouhodobě celý vývoj sleduje a snaží se průběžně získávat informace a v rámci možností i ovlivňovat dění. Vzhledem k tomu, že jsme přesvědčeni, že EID je technologií budoucnosti, již dlouhá léta čipujeme všechny plemenné býky vybrané do plemenitby. Rovněž někteří chovatelé používají čipování dobrovolně jako doprovodné značení u samičích zvířat.

Elektronická identifikace skotu aneb jakou zvolit technologii
Zhruba rok se na půdě EU začíná detailněji a konkrétně mluvit o systému, který by se měl u skotu používat. Byla ustanovena odborná komise, která má za cíl navrhnout optimální řešení EID u skotu, které by bylo v rámci EU aplikováno do praxe. V návrhu, který byl poprvé v detailnější formě představen koncem loňského roku, se však hovoří o jiných technologiích, než těch, které právě my v ČR používáme. Proto jsme po linii organizace Copa Cogeca zaslali stanovisko s návrhem, aby i systém čipování byl zahrnut mezi možnosti elektronického označování skotu. Avšak vzhledem k tomu, že náš požadavek nebyl ostatními státy v podstatě vůbec podpořen, nelze očekávat, že by naše snaha byla úspěšná. Argumenty proti čipování se opírají zejména o tvrzení, že jde o trvalý zásah do organismu, který může mj. způsobovat problémy při jatečním zpracování. Ať jsou ale důvody odmítání této technologie jakékoliv, nelze očekávat, že máme osamoceni sílu, abychom přesvědčili celou Evropu, aby s naším návrhem souhlasila. Chceme se tedy proto nyní spíše soustředit na to, abychom naše chovatele dostatečně dopředu seznámili se systémy EID, které zřejmě budou klíčové a případně jim umožnili tyto technologie vyzkoušet a otestovat na svých zvířatech ještě před tím, než bude systém rutinně zaveden. V současné době se v rámci Evropy uvažuje v podstatě o dvou způsobech EID, a to o bolusech či čipech v ušních známkách. Detailní popis obou technologií najdete v druhé části toho textu. Ze světa, kde je tento systém buď zcela povinný (např. Austrálie či Kanada) nebo velmi hojně využívaný (USA), existuje mnoho praktických zkušeností s oběma způsoby, a také proto se s nimi zřejmě počítá i v Evropě. Během výzkumu a příprav proběhlo mnoho pilotních projektů. Největším z nich byl projekt IDEA (2002 -2004) při kterém bylo v testu označeno cca 1 000 000 zvířat; od té doby probíhalo odzkoušení v jednotlivých státech EU, v ČR bylo označeno bolusy cca 120 zvířat.
I přesto, že počet chovatelů využívajících EID se v evropských zemích každým rokem zvyšuje, je toto značení stále považováno pouze jako podpůrné. To znamená, že EID známka je brána jako další identifikační prostředek a je tak zakomponována do systému evidence.

Jaký systém zvolit?
Universální rada neexistuje, neboť je nutné vždy přihlédnout ke konkrétním podmínkám daného chovatele – způsob a systém chovu, typ ustájení, technologické vybavení farmy apod. Přesto však volí chovatelé spíše elektronickou ušní známku, neboť aplikace bolusu, zejména u starších zvířat, je spojena s poměrně značnými komplikacemi. Navíc s bolusem může totiž, stejně jako s čipem, vzniknou problém při jeho odstraňování na jatkách. A dokonce existují i případy, že telata bolusy vylučují. Pro čipy zakomponované do ušních známek hovoří i fakt, že identifikace pomocí plastových ušních známek je dlouhodobě povinná v celé Evropě. Chovatelé tak mají se zavěšováním ušních známek bohaté zkušenosti a jelikož k navěšení ušní známky s čipem lze použít standardní kleště jako pro klasické plastové známky, volí mnoho z nich spíše tuto technologii.
Praktické zkušenosti ukazují, že ztrátovost elektronické ušní známky – vzhledem k jejímu tvaru a velikosti i umístění v uchu (více uprostřed - ke kořeni ucha) je cca 1%. Aby však bylo docíleno takto nízké ztrátovosti, je nutné aplikovat ušní známku s čipem přesně na určené místo.
Samčí část si lze vybrat – může být buď také kulatá, nebo klasická trojúhelníková. Ke snížení rizika ztrátovosti se však doporučuje využívat spíše kulatý typ, neboť u toho je minimalizována možnost zachycení ucha za známku, které by mohlo vést k jejímu vytržení a následné ztrátě.

Technologie - elektronická identifikace
Systémy elektronické identifikace jsou založeny na přenosu vysokofrekvenčních vln. Prvky tohoto systému jsou: identifikační prostředek (transpondér), který je pasivní a neobsahuje baterii, a aktivní jednotka, čtecí zařízení (tranceiver - čtečka).
Transpondér je elektronický prostředek, který je schopen ukládat a následně vysílat individuální kód (číslo) zvířete. Rozsah zrychlujícího se kmitočtu vysílaného transpondérem a způsob výměny informací mezi ním a čtečkou definuje dvě velké skupiny vysokofrekvenčních systémů elektronické identifikace:
• Half-Duplex (HDX) – pracuje na principu vysílaček – čtečka vyšle signál a transpondér odpovídá
• Full-Duplex (FDX-B) – pracuje na principu telefonu – transpondér i čtečka vysílají signál ve stejném momentě
Oba tyto systémy jsou navzájem kompatibilní a jsou v souladu s normou ISO 11784 (stanovuje strukturu kódu pro identifikaci zvířete) a ISO 11785 (zajišťuje kompatibilitu mezi jednotlivými používanými vysokofrekvenčními systémy tzv. RFID = Radio Frequency Identification).

Transpondéry - Identifikátory:
• Elektronická ušní známka – transpondér je součástí samičí části známky. Aplikuje se jako klasická ušní známka. Vzhledem k jejímu tvaru (většinou kulatá, o průměru cca 3 cm) a velikosti i minimální ztrátovost.
• Bolus – keramické pouzdro v němž je umístěn skleněný transpondér. Aplikace tohoto identifikačního prostředku je orální, transpondér tak zůstane umístěn v žaludku přežvýkavce. Musí být zaveden proškoleným člověkem, při nesprávné aplikaci může dojít k poranění zvířete. Nemůže být aplikován zvířatům s váhou pod 20 kg. Složitější zpětné získávání bolusů na jatkách. Výhodou bolusu je však to, že po jeho aplikaci je znemožněna jakákoli manipulace s označením či údaji.

Čtecí zařízení:
• Ruční čtečky – čtecí vzdálenost minimálně 12 cm u ušní známky a 22 cm u bolusu
• Stacionární čtečky – čtecí vzdálenost minimálně 65 cm

Čipy mohou být:
• OTP (One Time Programmable) – lze naprogramovat stejné číslo čipu jako má ušní známka, včetně ISO kódu patřičné země – většina chovatelů v EU preferuje tento způsob
• R/O (read only) – číslo čipu je odlišné od čísla známky a v programu je k němu nutno dořadit číslo ušní známky (Austrálie, Velká Británie)

Veškeré elektronické prostředky určené k identifikaci zvířat jsou pod registrací ICAR a certifikovány JRC - ISPRA (Joint Research Centre - výzkumné centrum EU v oblasti Ispra blízko Milána), výrobcům je přidělen registrační kód. Základním požadavkem, aby ICAR elektronické systémy certifikoval je to, že jednotlivá čtecí zařízení a transpondéry jsou mezi sebou kompatibilní. Nemůže tedy dojít k tomu, že zařízení různých výrobců spolu nekomunikují.

Elektronická identifikace ovcí a koz
Podmínky elektronické identifikace ovcí a koz a její implementace určuje Nařízení Rady (ES) č. 21/2004 a Rozhodnutí Komise 2006/968/ES, kterým se nařízení Rady provádí. Z těchto právních norem vyplývá povinnost označit zvířata narozená po 9. 7. 2005 dvěma typy identifikačních prostředků: ušní známka a elektronický transpondér (ušní známka nebo bolus). V členských státech, kde populace ovcí a koz nepřesahuje celkový počet 600 000 zvířat, není tento způsob povinný. Pouze zvířata určená k obchodování mezi jednotlivými státy musí být označena v souladu s výše uvedeným nařízením.
Technické pokyny pro implementaci elektronické identifikace ovcí a koz vydané výzkumným centrem JRC obsahují v části I postupy při vlastní aplikaci transpondérů, sbírání dat (čtení údajů) a zpětné získávání transpondérů z jatek. V části II jsou pak uvedeny pokyny k implementaci systému - postupy a kritéria testů jejich výkonnosti, spolehlivosti a vzájemné kompatibility a kodifikace transpondérů. Pouze akreditované laboratoře, které splňují stanovené parametry, mohou udělit výrobci atest. Jejich seznam je veden JRC.
ICAR následně registruje testované identifikační prostředky a zařízení, jejich výrobci udělí registrační číslo. Jak již je uvedeno výše, existují dva systémy vysokofrekvenční technologie RFID, které jsou navzájem kompatibilní: HDX (half duplex) a FDX (full duplex).


Výrobci
Celosvětovým leaderem i v elektronické identifikace je firma Allflex. Elektronická identifikace firmy Allflex je shodná se systémem vysokofrekvenční identifikace (RFID). Systém RFID zjednodušuje a zpřesňuje vedení evidence, napomáhá eliminaci chybných údajů. Signál má schopnost proniknout tkáň, dřevěné, či plastové zábrany atd. RFID systém je v tomto využití pasivní. Transpondér nevyužívá baterie a vydrží funkční po celý život zvířete. Oba elektronické identifikátory Allflex (ušní známka i bolus) mají zabudovaný výkonný vysokofrekvenční systém TIRIS, vyvinutý v exkluzivní spolupráci s firmou Texas Instruments. U ušní známky je svinutá anténa vlisována do samičí části. Speciální vysoce odolný materiál použitý k výrobě této známky plně ochrání transpondér před nepříznivými vlivy prostředí. Čtecí zařízeni jsou vybaveny LCD displejem, součástí je softwarové vybavení pro přenos dat ve formátu MS Excel. Systém elektronické identifikace Allflex plně splňuje mezinárodní standardy ISO zmíněné výše, které stanovují požadavky pro elektronickou identifikaci zvířat. Systému Allflex byl udělen atest a je registrován mezinárodní institucí ICAR.

Závěr
I nadále budeme ve spolupráci s ostatními zainteresovanými subjekty dění kolem EID sledovat a přinášet další podrobnosti kolem této problematiky. Jedině kvalitní informace podané v dostatečném časovém předstihu mohou českým chovatelům usnadnit přechod na tento způsob identifikace.

článek byl publikován v časopise Náš Chov 2/2008