Reakce na článek Nežer krávu, spasíš svět
24.04.2022, Kamil Malát |
Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc. je uznávaný český odborník v oblasti biologie a bioetiky, jenž působí ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi a také na České zemědělské univerzitě v Praze. Kromě akademické a vědecké činnosti je rovněž autorem mnoha článků popularizujících vědu. O to více je s podivem, když absolvent zootechnického odboru na Vysoké škole zemědělské v Praze (dnešní ČZU) publikuje značně kritický článek s názvem "Nežer krávu, spasíš svět", který vyšel v sobotních Lidových novinách. Takto bulvární titulek, v jehož duchu se nese i celý obsah příspěvku, bychom od člověka pohybujícího se celý profesní život v oblasti zemědělské vědy rozhodně nečekali.
Od vědce takto vysokého renomé bychom spíše než citaci závěrů několika jednostranně zaměřených zahraničních prací očekávali článek, jenž se namísto laciné kritiky snaží o vyvážený přístup k problematice a vedle negativ spojených s produkcí masa vyzdvihne také jeho dietetická pozitiva a rovněž zmíní neoddiskutovatelný přínos pastevně chovaného skotu na krajinu a půdu; či ještě lépe že jako vědec z oboru navrhne konkrétní smysluplné řešení.
Namísto toho čtenáře uvádí do mylného pocitu, že pro záchranu planety stačí nekonzumovat živočišné produkty, ale ostatního blahobytu moderní společnosti se vzdávat nemusí, ba co víc, nemusí ho ani omezovat. V úvodu článku autor doslova uvádí: „Skleníkových plynů stále přibývá a okamžik planetární „uhlíkové neutrality“ se vzdaluje. Existuje přitom řešení, které by nás nenutilo ani zbavit se aut, ani přestat létat, ani přestat vozit zboží z Číny. Stačilo by jediné: přestat jíst maso. Především hovězí.“ Dále ve svém článku opakuje fráze o tom, že „pěstování skotu produkuje pro laiky naprosto šokující množství zemědělských plynů“ (ano, čtete správně, zemědělský odborník píše o pěstování skotu) a pokračuje dokola omílanými tvrzeními o enormní spotřebě vody v zemědělství, aniž by dodal princip jejího koloběhu v přírodě.
To vše má jediný cíl: senzacechtivě vyvolat v konzumentech masa pocit provinění za stav naší planety. I my máme zájem na udržitelném hospodaření v souladu s přírodou a klimatem, ale těmito zavádějícími a jednostranně formulovanými tezemi autor jen zavdává příčinu k dalšímu rozdělování společnosti a očerňování části spotřebitelů, jen proto, že konzumují maso, přestože jejich jídelníček může být tvořen vyváženou kombinací živočišné a rostlinné stravy. Nebo si snad autor skutečně myslí, že pokles spotřeby hovězího z 28 kg v roce 1989 na současných cca 8,5 kg/os/rok je stále nedostatečný a že je nutné ho srazit na nulu a tím zachráníme planetu před dalším oteplováním? Nebo jak jinak si máme vysvětlit takováto veřejná vyjádření akademických pracovníků, kteří vzdělávají budoucí zootechniky a další zemědělské odborníky?
Od vědce takto vysokého renomé bychom spíše než citaci závěrů několika jednostranně zaměřených zahraničních prací očekávali článek, jenž se namísto laciné kritiky snaží o vyvážený přístup k problematice a vedle negativ spojených s produkcí masa vyzdvihne také jeho dietetická pozitiva a rovněž zmíní neoddiskutovatelný přínos pastevně chovaného skotu na krajinu a půdu; či ještě lépe že jako vědec z oboru navrhne konkrétní smysluplné řešení.
Namísto toho čtenáře uvádí do mylného pocitu, že pro záchranu planety stačí nekonzumovat živočišné produkty, ale ostatního blahobytu moderní společnosti se vzdávat nemusí, ba co víc, nemusí ho ani omezovat. V úvodu článku autor doslova uvádí: „Skleníkových plynů stále přibývá a okamžik planetární „uhlíkové neutrality“ se vzdaluje. Existuje přitom řešení, které by nás nenutilo ani zbavit se aut, ani přestat létat, ani přestat vozit zboží z Číny. Stačilo by jediné: přestat jíst maso. Především hovězí.“ Dále ve svém článku opakuje fráze o tom, že „pěstování skotu produkuje pro laiky naprosto šokující množství zemědělských plynů“ (ano, čtete správně, zemědělský odborník píše o pěstování skotu) a pokračuje dokola omílanými tvrzeními o enormní spotřebě vody v zemědělství, aniž by dodal princip jejího koloběhu v přírodě.
To vše má jediný cíl: senzacechtivě vyvolat v konzumentech masa pocit provinění za stav naší planety. I my máme zájem na udržitelném hospodaření v souladu s přírodou a klimatem, ale těmito zavádějícími a jednostranně formulovanými tezemi autor jen zavdává příčinu k dalšímu rozdělování společnosti a očerňování části spotřebitelů, jen proto, že konzumují maso, přestože jejich jídelníček může být tvořen vyváženou kombinací živočišné a rostlinné stravy. Nebo si snad autor skutečně myslí, že pokles spotřeby hovězího z 28 kg v roce 1989 na současných cca 8,5 kg/os/rok je stále nedostatečný a že je nutné ho srazit na nulu a tím zachráníme planetu před dalším oteplováním? Nebo jak jinak si máme vysvětlit takováto veřejná vyjádření akademických pracovníků, kteří vzdělávají budoucí zootechniky a další zemědělské odborníky?
|