ESG reporting (nefinanční reporting) je nástrojem, pomocí kterého chce Evropská unie, jejíž součástí je Česká republika, naplnit své klimatické závazky vzešlé nejen z Pařížské dohody o změně klimatu, která byla podepsána 195 zeměmi v roce 2015. Dohoda byla počátečním krokem pro zahájení vypracování předpisů, aby z dlouhodobého hlediska smluvní strany, tedy rozvinuté i rozvojové státy, přispěly k udržení nárůstu průměrné globální teploty pod hranicí alespoň 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o udržení oteplení do 1,5 °C do roku 2050.

Pro zemědělství – ať již rostlinnou či živočišnou výrobu – se jedná o skutečnou výzvu, neboť zemědělci neměli být nefinančním reportingem vůbec dotčení. Avšak vstupují do tzv. dodavatelského řetězce. To znamená, že sami jsou pro někoho dodavatelem i odběratelem. Jistě již někteří byli požádáni odběrateli či bankou o zodpovězení otázek týkající se uhlíkové či vodní stopy výrobku či organizace. Doposud hodně firem posuzuje situaci tak, že se jich to netýká. A ačkoliv povinnost vypracovat ESG reporting platí zatím jen pro určité firmy (s určitým obratem a počtem zaměstnanců), bude se toto nefinanční výkaznictví brzy týkat všech, a to od roku 2030 (za rok 2029).

Proč považovat ESG za výhodu?

ESG je zkratka tří pilířů – okruhů, které se v rámci snahy o trvalou udržitelnost budou nadále sledovat. E – environmental (životní prostředí), S – social (společenský aspekt) a G (governance – řízení). A proč musíme data ESG sbírat, tedy vytvářet tzv. ESG reporting? Je to z důvodu posunu evropské legislativy, kdy v roce 2024 vstupuje v platnost Směrnice CSRD (z anglického Corporate Sustainability Reporting Directive) o nefinančním reportingu. Jak již bylo zmíněno, obecně střední a menší firmy se na sběr dat, natož na ESG nepřipravují, neboť mají pocit, že se jich to netýká. Ale fakt, že jsou součástí dodavatelsko-odběratelského řetězce, jak na místní, tak i na evropské úrovni, budou muset tato data poskytovat svým odběratelům i vyžadovat je od svých dodavatelů. A je vždy lepší připravit se na takovou situace a začít sbírat data i spočítat si výsledky sám. Pokud by tak totiž firmy neučinily, udělají to za ně odběratelé a ti přidělí určité ESG skóre, které bude hodnotou nevykazující realitu.

V současné době již banky sledují nejenom finanční výkonnost, ale též požadují výkazy o udržitelnosti při žádostech o poskytnutí úvěrů. Data o ESG též umožňují umístit se ve veřejných výběrových řízeních.

ČSCHMS se setkala na začátku dubna s panem Julienem Cassegrainem, výkonným ředitelem firmy O2m, která se již patnáct let zabývá problematikou RSE, CSR a ESG se zvláštním zaměřením na zemědělství. O tom, jak vidí problematiku ESG reportingu pan Cassegrain a jak učinit z nefinančního výkaznictví výhodu pro zemědělce (rostlináře i chovatele zvířat) se dozvíte více v dalším čísle Zpravodaje ČSCHMS.