Jak rozpoznat příznaky slintavky a kulhavky
27.03.2025, Kamil Malát |
• Video jak rozpoznat příznaky SLAK u skotu najdete ZDE a ZDE
• Videozáznam z webináře ke SLAK včetně prezentace s detaily zásad biologické ochrany najdete ZDE (heslo pro otevření webináře je Slak.2025)
Klinické příznaky
Inkubační doba SLAK se pohybuje od 2 do 14 dní, přičemž u skotu je to nejčastěji 2–5 dní, u prasat 4–9 dní. Inkubační doby kolem 21 dnů a více jsou pozorovány v oblastech s endemickým výskytem SLAK nebo v místech, kde se vakcinuje proti SLAK. Morbidita (chorobnost) dosahuje u slintavky až 100 %. Mortalita (úmrtnost) při SLAK u dospělých jedinců skotu je nízká (do 5 %), avšak u selat a jehňat může dosáhnout až 75 %.
U skotu se v první fázi nemoci u zvířat vyvine horečka, která může dosahovat až 41 °C. Během několika hodin po infekci se začnou formovat vezikuly (puchýře) na sliznici v dutině ústní, na jazyku a mulci. Puchýře jsou pro zvířata velmi bolestivé a dochází k výraznému slinění (slinotok), zvířata odmítají přijímat potravu, skřípou zuby, jsou apatická a často ulehají. V případě pastevního chovu se v tuto chvíli nemocné kusy izolují od stáda. Ve stejnou dobu dochází k rapidnímu poklesu tvorby mléka u dojnic. Vezikuly se objevují i mezi prsty a na korunce paznehtu. Bolestivost lézí na paznehtu je příčinou kulhání a neochoty se pohybovat. Nemocné krávy mohou podupávat či vykopávat končetinami. Po dvou až třech dnech vezikuly praskají a na jejich místě se objevují afty s krvavou spodinou. Ty mohou v případě bakteriální infekce začít hnisat. Po 2 týdnech dochází k samouzdravení, nicméně nemoc může zanechat na zvířeti i trvalé následky, např. v podobě trvalého poklesu dojivosti a hmotnostního přírůstku. U telat může dojít v důsledku myokarditidy k náhlému úhynu.
Přenos
SLAK se přenáší přímým kontaktem s nemocným zvířetem a nepřímo přes kontaminované sekrety, exkrety, živé či neživé vektory (přenašeče) nebo vzduchem. Živé vektory mohou být všechna zvířata, včetně člověka, která přenášejí virus mechanicky, tzn. virus je ukryt v jejich nebo na povrchu jejich těla, aniž by se množil. Z epizootologického hlediska hrají významnou roli zejména ptáci, potulní psi a kočky. Volně žijící spárkatá zvěř sice představuje potenciální riziko pro chovaný dobytek, nicméně kupříkladu ve Velké Británii nebyl nikdy prokázán přenos SLAK z jelenovitých na domácí zvířata. Navíc se u jelenovitých neprokázalo dlouhodobější vylučování viru. Dalším významným přenašečem viru je člověk. Virus může lidem ulpívat na kůži (dlaně, za nehty), na oblečení nebo na botách. Rovněž vybavení farem (nářadí) kontaminované virem nebo kontaminovaná kola a podvozky aut se podílejí na přenosu SLAK. Vzduchem se SLAK přenáší ve formě aerosolu na vzdálenost až 60 km nad pevninou a až 300 km nad mořem. Přenos viru je samozřejmě velmi ovlivněn aktuálními klimatickými podmínkami.
Související články:
• Výběry 2. turnusu proběhnou v krizovém režimu
• Záznam z webináře ke slintavce a kulhavce
• Požadavky na zpřísnění preventivních opatření na SLAK
• Proč vakcinace není řešením situace kolem SLAK?
• SLAK zasáhla další slovenský chov
• Kvůli SLAK platí zákaz importu a exportu do a z ČR
• Zásady biosekurity proti zavlečení SLAK
• Závažné podezření na výskyt SLAK na Slovensku
• Ohnisko slintavky a kulhavky v Maďarsku
• V Maďarsku potvrzen výskyt slintavky a kulhavky
• Aktuální informace k výskytu slintavky a kulhavky
• Co je SLAK a jak se projevuje a přenáší
• Ohnisko slintavky a kulhavky v německém Braniborsku
• Slintavka a kulhavka na Balkáně
• Slintavka a kulhavka v Bulharsku
• Británii zasáhla slintavka
Příloha:
|