I tato slova zazněla na posledním společném jednání Unie chovatelů a komoditní rady pro mléko a hovězí maso při Agrární komoře. Nejenom toto dokresluje, jakým způsobem je u nás i po dvaceti letech stále vnímána skupina chovatelů skotu bez tržní produkce mléka. Místo toho, aby chovatelé masného skotu byli bráni jako příklad toho, jak se lze v poměrně rychlé době dostat na světovou špičku, která je uznávána i mezi nejvyspělejšími chovatelskými zeměmi na celém světe, dostává se nám přízviska hobby chovatelů, kteří jakoby snad ani neměli mít možnost se vyjadřovat k aktuálním otázkám, natož brát na tyto činnosti nějaké finance.

Je více než smutné, že chovatelé KBTPM jsou v očích ostatních chovatelů (i když určitě ne všech) velmi často vnímáni v rolích podřadných "uklizečů krajiny", flákačů, kteří párkrát do roka přemulčují louku a jinak nic pořádného nedělají. S těmito názory koresponduje i diskuze na výše uvedeném jednání, kdy byl jedním z témat i požadavek producentů mléka na změnu systému výplaty dotací v rámci národních doplňkových plateb, tzv. TOP-UP.

Zatímco logicky naší snahou je zachovat současný systém vyplácení dotací TOP-UP, některým zástupcům producentů mléka už je málo i to, že programy na welfare a peníze z článku 68 budou směřovány výhradně chovatelům dojnic a chtějí "sebrat" i finance, které jsou nyní vypláceny na KBTPM a zemědělskou půdu a přesunout je na platbu přes VDJ a pouze ornou půdu. I z protistrany je však záměr na změnu celkem logický - sebrat peníze jedné skupině, která je v menšině a nemůže se příliš bránit je snazší, než se dlouhodobě pokoušet změnit přístup EU, který by více vyhovoval podpoře produkce. "Musíme zachovat produkci" – toto slovní spojení je pro intenzivněji zaměřené zemědělce zaklínadlem, kterým je velmi často argumentováno, když se něco v jejich oblasti nedaří a chtějí najít nějaké finanční prostředky k eliminaci ekonomických škod. I my jsme si vědomi toho, že klesající výroba v naší zemi není dobrým trendem a rozhodně toto nepodporujeme, nicméně nemůžeme přijmout to, aby část farmářů, kteří se současným pravidlům SZP přizpůsobili, aby byli co nejvíce efektivní, byli bráni jako ti "špatní", na jejichž úkor se bude řešit jiný problém. V sociálním pojetí politiky našeho státu jsou menšiny většinou velmi úspěšné, při diskuzích okolo zemědělských problémů tomu však již tak není. Problémy chovatelů KBTPM jsou totiž bohužel stále marginální. Možná je ale už čas, abychom se i proti označení "menšina" ohradili. Podle posledních údajů z ústřední evidence je KBTPM chováno v naší zemi již 170.000, zatímco dojených krav (zastoupených dvěma hlavními chovatelskými svazy) všech plemen je 386.000.

Důvody, proč změny v národních doplňkových platbách zcela jednoznačně odmítáme, jsme již několikráte v našich vyjádřeních uvedli a nechceme je znovu opakovat. Naše snaha vždy byla a je argumentovat věcně a podloženými čísly a fakty, protistrana evidentně chce stůj co stůj získat nějaké další finance do svého sektoru k sanaci současných ekonomických ztrát bez ohledu na to, komu je bere a koho tím může poškodit. Nabízí se jedna otázka: Proč i tak konzervativní země jako je Francie chce z článku 68 ještě více podporovat trvalé travní porosty např. prostřednictvím "ekologičtější" výroby mléka a my chceme zakonzervovat současné problémy, které v budoucnu krizi jenom prohloubí, místo toho, abychom se snažili hledat i nové cesty, jak stimulovat výrobu mléka jinak?

Znovu opakujeme, že jsme si plně vědomi nelehké situace producentů mléka, musíme však zcela jednoznačně odmítnout snahu o to, aby problémy v sektoru mléka byly řešeny na úkor jiné části chovatelů. Pevně věříme, že se v tomto ohledu nebude jednat a konat v duchu rčení "chcípla mi koza, tak ať sousedovi taky…".

Miroslav Vráblík, předseda
Kamil Malát, ředitel