Novela veterinárního zákona s důrazem na kvalitu potravin a v zájmu spotřebitele například upravuje podmínky prodeje syrového mléka z automatu, stanovuje povinnost uživateli honitby zajistit vyšetření těl ulovené volně žijící zvěře, ruší úpravu, která umožňovala některým provozovnám maloobchodu neoznačovat balené maso a masné výrobky. Umožňuje však také domácí porážky skotu mladšího 24 měsíců a jelenovitých z farmového chovu. Novela dále ruší některé administrativní povinnosti, především povinnost chovatele vyžádat si veterinární osvědčení k přemístění hospodářského zvířete mimo území kraje.

Hlavním smyslem úpravy je snížení administrativní i finanční zátěže chovatelů a zvýšení bezpečnosti potravin živočišného původu.

Novela veterinárního zákona stanoví frekvenci a rozsah laboratorního vyšetření mléka určeného pro přímý prodej. Úprava je opatřením ve prospěch chovatelů hospodářských zvířat; současně je však jejím cílem i ochrana zdraví spotřebitelů. Orgány státní veterinární správy k 23. červnu 2010 evidovaly celkem 235 subjektů přímo prodávajících syrové mléko v hospodářství a 166 mléčných automatů.

Zrušení úpravy, která umožňovala provozovnám maloobchodu podle § 24a zákona neoznačovat maso a masné výrobky, nepředpokládá zvýšení nákladů. „Balené potraviny jsou již nyní značeny, uvádění dalších údajů na etiketu nepředstavuje žádnou finanční zátěž. Nebalených potravin se ustanovení netýká,“ vysvětluje náměstek ministra pro komoditní úsek Karel Tureček. Provozovatelům potravinářských podniků umožní potraviny označené v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 dále distribuovat, například přepravovat do jiných provozoven. Dosavadní úprava umožňovala tyto potraviny pouze prodat konečnému spotřebiteli v místě jejich výroby.

Umožnění provádět domácí porážky i u druhů zvířat, u nichž byly dosud zakázány, je opatřením ve prospěch chovatelů hospodářských zvířat, které rozšiřuje jejich možnosti a vychází vstříc jejich požadavkům. Úřední kontroly těchto domácích porážek budou vykonávány v rámci současných kontrolních povinností a nebudou vyžadovat zvýšení počtu kontrolních pracovníků.

Uživatel honitby je zodpovědný za zajištění vyšetření těl volně žijící zvěře co nejdříve po ulovení a má nově povinnost na požádání předkládat evidenci o ulovené zvěři, jejím prodeji a vlastní spotřebě – kterou vede podle zákona o myslivosti – orgánům veterinárního dozoru. „Uživateli honitby ukládá novela dále povinnost hlásit podání veterinárních léčivých přípravků volně žijící zvěři. Zavedení informační povinnosti zlepší podmínky pro obchodování se zvěřinou se sousedními členskými státy, neboť bude možné zaručit, že byla dodržena ochranná lhůta stanovená pro podání veterinárních léčivých přípravků,“ říká náměstek Karel Tureček. .

Novela zpřesňuje také podmínky pozastavení nebo odejmutí schválení soukromých veterinárních lékařů k vydávání pasů psů, koček a fretek v zájmovém chovu, ale také k vydávání pasů pro cirkusová zvířata. Vydávat tyto cestovní doklady mohou pouze soukromí veterinární lékaři, a z tohoto důvodu musí mít chovatelé záruky, že pasy budou řádně a úplně vyplněné v souladu s předpisy EU.

Nově bylo dále zavedeno schvalování soukromých veterinárních lékařů pro provádění vyšetření, zdravotních zkoušek a dalších úkonů v rámci veterinární kontroly zdraví, kontroly dědičnosti zdraví a kontroly pohody zvířat, a to s ohledem na zkvalitnění a sjednocení provádění těchto úkonů soukromými veterinárními lékaři.

Chovatel již nebude povinen žádat krajskou veterinární správu o vydání veterinárního osvědčení k přemístění hospodářského zvířete mimo území kraje, čímž mu ubude administrativa. Zrušení veterinárního osvědčení k přepravě živočišných produktů ke skladování v rámci státních hmotných rezerv představuje změnu, která rovněž omezí administrativní dopady na provozovatele potravinářských podniků i administrativní činnost krajských veterinárních správ. V současné době je přeprava potravin ke skladování v rámci státních hmotných rezerv jediným případem přepravy zdravotně nezávadných potravin určených k běžné spotřebě, pro kterou je vyžadováno veterinární osvědčení.

Tereza M. Dvořáčková, tisková mluvčí MZe

*******************************************************************************

Poznámky: Veterinární zákon je velmi komplexní právní úpravou, která stanovuje základní povinnosti chovatelů všech zvířat, obsahuje také základní úpravu vnitrostátního přemísťování zvířat - především z pohledu ochrany před šířením nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka - a obecné povinnosti dopravců zvířat. Veterinární zákon je také základní právní úpravou, pokud jde o veterinární požadavky na živočišné produkty určené k výživě lidí, včetně veterinárního vyšetření těchto produktů a povinnosti provozovatelů potravinářských podniků. Stanoví podmínky pro prodej zvířat a živočišných produktů v tržnicích a na tržištích a pro přepravu živočišných produktů. Vzhledem k tomu, že oblast potravinového práva je jednotně pro všechny členské státy EU upravena přímo použitelnými předpisy EU, mohou vnitrostátní právní předpisy regulovat pouze otázky, na které se přímo použitelné předpisy nevztahují nebo které vnitrostátní úpravu výslovně povolují. Takovým typem úpravy jsou veterinární a hygienická pravidla pro prodej malých množství vlastních produktů prvovýroby nebo těl ulovené volně žijící zvěře v kůži nebo v peří přímo konečnému spotřebiteli a pro jejich dodávání do místní maloobchodní prodejny. Důležitou součástí je i zákonný základ fungování unijního systému kontrol při obchodování se zvířaty a živočišnými produkty mezi členskými státy, který zahrnuje veterinární kontroly v místě původu a veterinární kontroly při příchodu na místo určení. V případě dovozu zvířat, živočišných produktů a ostatního veterinárního zboží z třetích zemí zákon stanoví jako jediné možné vstupní místo stanoviště veterinární hraniční kontroly (v případě České republiky jde o Pohraniční veterinární stanici v Praze–Ruzyni, která je součástí Městské veterinární správy v Praze). Významnou částí veterinárního zákona je pak úprava opatření ke zdolání nákaz, nemocí přenosných ze zvířat na člověka a k zabránění jejich šíření. Veterinární zákon reguluje kompetence orgánů veterinární správy a dalších správních úřadů, které vykonávají státní správu ve věcech veterinární péče. Podrobně pak upravuje výkon státního veterinárního dozoru, jmenovitě jeho formy a oprávnění i povinnosti veterinárních inspektorů a kontrolovaných osob. Obsahuje také souhrn možných přestupků a správních deliktů, kterých se mohou fyzické, resp. právnické osoby dopustit porušením nebo nedodržením povinností stanovených veterinárním zákonem nebo přímo použitelnými předpisy EU. Zákon se dále zabývá otázkami odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností, obsahuje základní podmínky výroby, uvádění do oběhu a používání veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků a upravuje náhradu nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami.