Počátkem tohoto roku Ministerstvo zemědělství oznámilo, že téma redefinice LFA oblastí chce uzavřít zhruba v září. Diskuze ministerstva a nevládních organizací nad podobou nového vymezení LFA oblastí typu O a částečně i typu S se tak dostávají do své druhé poloviny. Na posledním jednání, které se konalo v pátek, byly představeny návrhy čtyř faremních systémů vycházející z úrovně zatížení a zatravnění a rovněž tři varianty pro tzv. jemné doladění. Dalším krokem bude kalkulace újmy a návrhy sazeb. Platnost nového vymezení LFA je stanovena na 1.1.2018.

Po úpravách v horských oblastech LFA, kdy došlo k rozšíření plateb i na ornou půdu a k značnému poklesu sazeb a tím propadu příjmů za tento titul (rozbory uvádějí 30 až 40 % - posuzováno včetně degresivity), čeká obdobný problém i oblasti O. Trojice nevládních organizací – SMO, ČMSZP a ČSCHMS – v minulosti upozorňovaly na vážné problémy, které navržené financování v oblasti podpor může přinést. Šlo především o přesun prostředků z prvního pilíře do druhého a posílení nedostatečných obálek, především pak na LFA platby. Tyto názory bohužel nebyly z větší části vyslyšeny. Současná situace ve financování LFA však plně potvrdila uvedené obavy a ve finále došlo k tomu, co nevládní organizace ve svých analýzách prognózovaly. Pozitivní je, že ministerstvo po nepříliš zdařilých úpravách sazeb LFA v horských oblastech pochopilo nutnost korektní diskuze při tvorbě nového režimu v LFA od roku 2018, a tak ministr zemědělství rozhodl o vytvoření skupiny se zástupci MZe, nevládních organizací a ÚZEI, která vytvoří návrh nového modelu. Tato skupina, ve které má náš svaz své zástupce, pracuje od února a ve zhruba měsíčních intervalech se pod vedením náměstka ministra Pavla Sekáče schází a diskutuje nad podobou nových podmínek.

Zásadní změnou bude to, že po roce 2017 již nebude možné vázat výplatu plateb v oblastech typu O pouze na travní porosty, ale platby LFA budou muset být dostupné pro všechny zemědělce v oblasti identifikované jako znevýhodněné. To znamená, že po 1.1.2018 dojde k vyplácení všech typů LFA plateb na veškerou zemědělskou půdu. Plocha se rozšíří (pro představu jedná se o cca 800 tis. ha), balík peněz tak bude menší. Proto se v současné době intenzivně hledá co nejlepší mechanismus, který by umožnil rozdílné nastavení sazeb podle způsobu hospodaření, nikoliv však typu produkce, neboť to legislativa neumožňuje. Bohužel ale ani sebelepší princip nebude nic platný, pokud na něj nebude dostatek peněz. Zvýšeným kofinancováním PRV i převodem peněz získaných z degresivity sice došlo k navýšení obálky na LFA platby, ale i tak bude v porovnání s předcházejícím programovým obdobím celkový objem finančních prostředků nižší. LFA platba je kalkulována jako kompenzace za dodatečné náklady a ušlé příjmy v souvislosti s omezeními zemědělské produkce a je tedy jen otázkou politické vůle a rozpočtu, zda je tato újma vyplácena v plné nebo snížené výši. Kromě těchto dvou faktorů podobu redefinice ovlivňují i lobbistické názory různých skupin s cílem nasměřovat platby podle jim vyhovujícího klíče. Proto je velice těžké najít a ještě složitější obhájit model, který by dokázal poskytnout vyšší platbu zemědělcům hospodařícím s vysokým zatížením a pouze na určitém typu plochy. Obecně v pracovní skupině převládá názor, že vyšší podpora patří do oblastí s vyšším zatravněním a větším zatížením VDJ na ha. Tento princip je plně v souladu se strategií našeho zemědělství, kterou počátkem května schválila vláda.

V souladu s požadavky legislativy EU, kterou je v tomto případě Nařízení EP a Rady (EU) č. 1305/2013, je sazby možné diferencovat podle zjištěného trvalého omezení, jež ovlivňuje zemědělskou činnost, nebo pomocí faremních systémů. Faremní systémy lze využít jako dodatečné kritérium proti riziku překompenzování, kdy úroveň rozdílných plateb může být rozlišena např. podle typů výroby (intenzivní vers. extenzivní hospodaření), nebo rostlinná výroba a živočišná výroba. V tomto pojetí faremních systémů vytyčené Evropskou komisí se nyní Česká republika pohybuje.

Zatímco většina zemí diferencuje jen podle závažnosti přírodního omezení jako např. nadmořské výšky, svažitosti, typu území či úrodnosti půdy, některé státy jako například Německo či Slovensko uplatňují nižší sazby pro plochy s ornou půdou než travních porostů se zdůvodněním, že trávy jsou znakem extenzivního hospodaření, které vykazuje nižší ekonomické výsledky (nižší čistá přidaná hodnota na AWU i na ha z. p. či nižší podnikatelský důchod). U našich východních sousedů farmáři v LFA hospodařící na orné půdě dostávají o 32 % nižší sazbu než zemědělci na TTP, v Bavorsku pak dokonce o 50 %, což je zřejmě i strop z hlediska obhajitelnosti. V tomto případě ale zase hrozí, že vyšší sazbou jsou zvýhodněni i zemědělci s malým zatížením VDJ. Jiné státy zase zvýhodňují farmy se zaměřením na živočišnou produkci s poukazem na to, že podniky pouze s RV mají nižší potřebu pracovních sil, nižší odpisy, nižší náklady a že snížení sazby zabraňuje nadměrné kompenzaci v porovnání s podniky s ŽV. Při uplatňování tohoto principu ale zase nehraje roli typ živočišné produkce.

Na základě zadání od MZe vypracoval UZEI materiál, který propočítal u jednotlivých typů farem ekonomické ukazatele (náklady na pracovníky, odpisy, ČPH, podnikatelský důchod apod.) podle kterých by mohla být v České republice odůvodněna diferenciace plateb. Všechny farmy v LPIS s výměrou nad 1 ha zemědělské půdy (z. p.) v LFA a s podílem z. p. v LFA nad 50% byly roztříděny podle hustoty přežvýkavců a podle průměrného zatravnění do 4 skupin s následujícími výsledky:

1. Farmy s 50 % a vyšším podílem TTP a současně se zatížením 0,3 VDJ/ha a více
--> 7.628 farem, 612.756 z. p. ha, 529.539 TTP ha, 340.151 VDJ
2. Farmy s 50 % a vyšším podílem TTP a současně se zatížením méně než 0,3 VDJ/ha
--> 4.519 farem, 89.677 z. p. ha, 75.198 TTP ha, 13.508 VDJ
3. Farmy s podílem TTP 50 % a méně a současně se zatížením 0,3 VDJ/ha a více
--> 2.243 farem, 689.932 z. p. ha, 173.075 TTP ha, 380.958 VDJ
4. Farmy s podílem TTP 50 % a méně a současně se zatížením méně než 0,3 VDJ/ha
--> 4.535 farem, 374.002 z. p. ha, 52.299 TTP ha, 40.342 VDJ

Na základě rozdělení farem na jednotlivé skupiny pak byly provedeny různé modelace, jaké kritérium by se nejlépe hodilo jako zdůvodnění pro diferenciaci plateb. Pokud jde o jemné doladění (anglicky fine tuning), tak byly zpracovány tři varianty podle rozdílných zaměření - na chov skotu, obiloviny a podle zastoupení plodin. Varianta na chov skot skotu vykazuje největší rozsah zemědělské půdy zařazené do LFA (celkem 53,5 % veškeré z.p.). Naopak nejmenší rozsah z.p. zařazené v LFA vykazuje varianta 2 se zaměřením na obiloviny. U této varianty vychází celkový podíl z.p. v LFA 50,5 %, což je jen o 0,4 % více než v současnosti. Neznamená to však, že tato varianta představuje nejmenší změny z hlediska územního dopadu. Spíše naopak, neboť varianta 2 vykazuje největší podíl z.p., která je v současnosti v LFA a přitom nesplnila podmínky redefinice (celkem 5,3 % z.p.). Varianta 3 reprezentuje strukturu průměrného zastoupení plodin v ČR. V tomto případě přibylo v LFA oproti současnosti 2,1 % z veškeré z.p. a celkový podíl z.p. v LFA činí 52,2 %. Po diskuzi bylo rozhodnuto přijmout variantu hrubého ročního rentního efektu (HRRE) se zaměřením na chov skotu a jemné doladění provést podle této varianty.

Pokud mají členové našeho svazu zájem o materiály, které byly předloženy na jednání pracovní skupiny, prosím o emailovou informaci a já je individuálně zašlu. Vzhledem k jejich pracovní povaze však není vhodné jejich plošné zveřejnění.