Vlci se vracejí do Čech, farmářům způsobují škody
10.06.2016, Kamil Malát |
Velký mediální ohlas způsobily v posledních měsících zprávy o tom, že se na území České republiky po dlouhých letech vrací vlci a dokonce se v určitých lokalitách úspěšně rozmnožují. Radost milovníků a ochránců přírody však už tolik nesdílí farmáři pasoucí své býložravce na travních porostech. Zatímco donedávna se jednalo v případě hospodářských zvířat o škody způsobené téměř výhradně rysy, kteří rovněž patří mezi vybrané chráněné živočichy, nyní již existuje několik případů strhnutí telat jiným predátorem - vlkem obecným (jedno takové viz obrázek).
Vlčí vytí jsme v Čechách neslyšeli téměř dvě staletí. Poslední vlk byl údajně zastřelen na Šumavě v roce 1874, v roce 1914 padl poslední vlk v Beskydech. A z roku 1830 pochází pomníček posledního vlka Českomoravské vysočiny. To ovšem neznamená, že by se u nás od té doby vlci nevyskytovali vůbec. Vyhubením je totiž myšleno to, že se na našem území nerodila lvíčata. Občasná migrace vlků z Polska či Slovenska pokračovala stále až do doby jejich opětovného trvalého usazení v době teprve nedávné. Dlouhou dobu se tedy nejednalo o vlky "naše", ale o jedince na "výletě". Zvířata neznají hranice a snadno se tak vydají na území, na němž se oficiálně nevyskytují. Asi před deseti lety se začala vlčata rodit i v bývalém východním Německu. Několik kilometrů severně od Šluknovského výběžku vznikla populace takzvaných lužických vlků. Postupně se vlci přesunuli i do jiných koutů naší republiky. Dnes jsou trvalými obyvateli Šumavy, Broumovska či okolí Máchova jezera.
Vztah člověka k vlkům je bohužel spíše negativní, i když náhled na vlky se postupně začíná měnit. Negativní reakce vychází zejména ze strachu a z obavy ze způsobení škod. To je ostatně patrné i z počtu případů napadení hospodářských zvířat, zejména ovcí, jehňat, telat, koz a kůzlat. Například na Bruntálsku, kde se usadila vlčí smečka, byli jen v dubnu a květnu pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR přivoláni k devíti případům, kdy vlci napadli a usmrtili hospodářská zvířata. Na druhou stranu vlci v přírodě působí jako přirození regulátoři stavů divokých prasat, kterých v České republice enormně přibývá. Zatímco v 50. a 60. letech se u nás lovily tisíce divokých prasat ročně, v 70. letech desítky tisíc za rok, tak dnes se jich ročně uloví asi 200 tisíc. V místech, kde žijí pohromadě vlci a divoká prasata, se krátce po narození selat rodí i vlčata. Jako potravu si s oblibou vybírají právě mladá selata.
To, že se k nám vlci vracejí, naznačuje, že stav naší přírody ze zlepšuje. Věřím proto, že ani chovatelé, kterým tito predátoři způsobili škody, na vlky nezanevřou. Ostatně podle zákona č. 115/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, stát přebírá odpovědnost za některé zvláště chráněné druhy a dává poškozeným možnost zažádat o náhradu způsobených škod. Jak lze v případě vzniku škody žádat o odškodnění si můžete přečíst na našem straším článku ZDE.
Vlčí vytí jsme v Čechách neslyšeli téměř dvě staletí. Poslední vlk byl údajně zastřelen na Šumavě v roce 1874, v roce 1914 padl poslední vlk v Beskydech. A z roku 1830 pochází pomníček posledního vlka Českomoravské vysočiny. To ovšem neznamená, že by se u nás od té doby vlci nevyskytovali vůbec. Vyhubením je totiž myšleno to, že se na našem území nerodila lvíčata. Občasná migrace vlků z Polska či Slovenska pokračovala stále až do doby jejich opětovného trvalého usazení v době teprve nedávné. Dlouhou dobu se tedy nejednalo o vlky "naše", ale o jedince na "výletě". Zvířata neznají hranice a snadno se tak vydají na území, na němž se oficiálně nevyskytují. Asi před deseti lety se začala vlčata rodit i v bývalém východním Německu. Několik kilometrů severně od Šluknovského výběžku vznikla populace takzvaných lužických vlků. Postupně se vlci přesunuli i do jiných koutů naší republiky. Dnes jsou trvalými obyvateli Šumavy, Broumovska či okolí Máchova jezera.
Vztah člověka k vlkům je bohužel spíše negativní, i když náhled na vlky se postupně začíná měnit. Negativní reakce vychází zejména ze strachu a z obavy ze způsobení škod. To je ostatně patrné i z počtu případů napadení hospodářských zvířat, zejména ovcí, jehňat, telat, koz a kůzlat. Například na Bruntálsku, kde se usadila vlčí smečka, byli jen v dubnu a květnu pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR přivoláni k devíti případům, kdy vlci napadli a usmrtili hospodářská zvířata. Na druhou stranu vlci v přírodě působí jako přirození regulátoři stavů divokých prasat, kterých v České republice enormně přibývá. Zatímco v 50. a 60. letech se u nás lovily tisíce divokých prasat ročně, v 70. letech desítky tisíc za rok, tak dnes se jich ročně uloví asi 200 tisíc. V místech, kde žijí pohromadě vlci a divoká prasata, se krátce po narození selat rodí i vlčata. Jako potravu si s oblibou vybírají právě mladá selata.
To, že se k nám vlci vracejí, naznačuje, že stav naší přírody ze zlepšuje. Věřím proto, že ani chovatelé, kterým tito predátoři způsobili škody, na vlky nezanevřou. Ostatně podle zákona č. 115/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, stát přebírá odpovědnost za některé zvláště chráněné druhy a dává poškozeným možnost zažádat o náhradu způsobených škod. Jak lze v případě vzniku škody žádat o odškodnění si můžete přečíst na našem straším článku ZDE.