Vlkům se u nás daří, nově se objevili například v chráněné krajinné oblasti Českého středohoří. Ochránci zvířat plesají, chovatelé hospodářských zvířat už jejich nadšení nesdílí. Důvod je jasný – vzrůstající počty usmrcených mláďat po útocích vlčích smeček. Nejhůře jsou na tom chovatelé ovcí, problém se však netýká zdaleka jen jich. Podobně jsou na tom i chovatelé masného skotu. Zoufalí chovatelé ovcí z Broumovska se na neutěšenou situaci snažili upozornit i skrze soudní spor, v něm ale neuspěli a zatím se nezdá, že by se stát snažil poškozeným chovatelům více naslouchat. Podařilo se však tuto záležitost alespoň zmedializovat (detailněji například v tomto článku).

Škody způsobené vlky, a jinými chráněnými zvířaty jako je rys či krkavec, sice chovatelům stát kompenzuje (jak o náhradu žádat jsme psali v našem straším článku zde), výše odškodnění je však nízká a už vůbec nekryje další náklady spojené například s kafilerní službou. To bychom chtěli změnit. Náš svaz byl v tomto ohledu v minulosti do určité míry úspěšný, když se nám podařilo prosadit, že při stanovení výše odškodnění u masných telat je zohledněno, pokud se jedná o stržené tele, které je evidováno v plemenné knize. Výše škody v těchto případech není zkalkulována čistě jen podle ceny masa, ale je brána v potaz i plemenná hodnota usmrceného jedince.

Nejde však primárně o to, aby poškození chovatelé pobírali lukrativní kompenzace. Zásadní by mělo být preventivní předcházení těmto škodám. A to se zatím nedaří. Vedle kompenzací za stržená mláďata stát sice prostřednictvím dotačních programů Ministerstva životního prostředí nabízí poskytování dotací na preventivní opatření spojená s eliminací vlčích útoků (o možnosti čerpat dotaci jsme psali zde a zde), ty ale nejsou chovateli příliš využívány, neboť nabízené možnosti nejsou v praxi příliš funkční nebo jsou dokonce plošně nerealizovatelné.

Problémem je i to, že vlci nacházející se na našem území dle pozorování často vykazují anomální chování, které se projevuje například v jejich snížené plachosti. Ukazuje se také, že vlci usmrcují mláďata často ne z důvodu zajištění obživy, ale spíše pro zábavu. Dokladem toho jsou desítky potrhaných jehňat na jedné farmě během jediné noci. Zda má na tom podíl fakt, že nadpoloviční většina evropských vlků nese psí geny (více v tomto článku), to nechť posoudí fundovanější odborníci.

Výbor Českého svazu chovatelů masného skotu se na svém posledním jednání touto problematikou rovněž zabýval a rozhodl se chovatele ovcí v jejich úsilí o hledání cest k řešení problému podpořit. Nejsme zastánci nekontrolovatelného odstřelu vlků, ani nenabádáme nikoho, aby podával žaloby, ale na druhou stranu nemůžeme jen nečinně přihlížet vzrůstajícím škodám. Situace se den ode dne zhoršuje a je nutné, aby se tímto problémem stát (zejména Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství) začal seriózně zabývat. Naší snahou bude společně se Svazem chovatelů ovcí a koz vyvolat jednání, které by mělo vést k dosažení rovnovážného stavu mezi oprávněnými zájmy chovatelů a ochránců přírody tak, aby chovatelé hospodářských zvířat nemuseli každé ráno vstávat s obavami, kolik mrtvol zase objeví na svých pastvinách.

Jaké máte zkušenosti s výskytem predátorů vy, zejména pak vlka? Jak by měl podle vás stát postupovat ve vztahu ke škodám na hospodářských zvířatech a co bychom měli za svaz prosazovat? Napište nám váš názor na email info@cschms.cz. Děkujeme za spolupráci.